„Holky, jdeme k doktorce!“ Z pokoje zazní: „Hurá!“ Ano, i tak to může před návštěvou lékaře doma vypadat. Naše děvčata z doktorů strach nemají. Možná, že jeden z důvodů je i to, že si o nich často čteme, a tak z knížek ví, co je čeká. Když se blížila Idy tříletá preventivní prohlídka, sáhla jsem po knize Doktor Myšák, která na mě v Luxoru křičela z regálu: „Vezmi mě domů!“ Nemohla jsem ji v tom nechat, a tak jsme se jednou večer vydaly s Idou a její malou sestřičkou do ordinace pana Myšáka. Ten nás provedl svým běžným dnem. Ráno otevřel obrovská vrata, nasadil si bílý plášť, to že ho měl naruby ho vůbec nevykolejilo, a s úsměvem na tváři čekal na své zvířecí pacienty.
„Proč přišla paní Slepičková jako první?“ zeptala se dcera. Chvíli jsem přemýšlela a pak mi to došlo – vždyť je ranní ptáče, proto se říká, že kdo vstává brzy, vstává se slepicemi. Nebyla ale jediná, kdo si přišel k panu Myšákovi pro radu. Druhá židle v čekárně patří panu Psovi, který chodí do ordinace, protože se doma zkrátka nudí. Rychle se tak skamarádí s paní Slepičkovou, které pomůže zbavit se strašidla. Třetí na řadu přichází pan Medvěd, kterého ze špatné stravy bolí břicho. Jemu na pomoc přispěchá pan Králíček se zarudlými tvářemi od studu. Medvěd se stane jeho ochráncem a pan Králíček na oplátku jemu výživovým poradcem. Pátým pacientem je paní Sovová, která vidí tak špatně, že narazila už i do stromu. Té na pomoc přispěchá Liška, která jako zázrakem má zrovna v batohu jedny dioptrické brýle navíc. Všichni jsou tak vyléčeni a můžou jít spokojeně domů.
Pro mě byl pan doktor trošku šarlatán. Dcerám jsem to ale nepřiznala. Nikoho totiž nevyléčil a zvířata si vlastně vypomohla sama. A možná to tak mělo být. Lidé si mají pomáhat a jinak tomu není ani ve zvířecím světě. A svůj úkol kniha tudíž splnila. Holky nevyděsila, doktora jim nedémonizovala, a dokonce je i pobavila. Co si kromě toho s sebou z knihy odnesly? Že pomoc druhým je nejen potřebná, ale že můžou mít i radost, když budou nápomocné svému okolí.
Ilustrace v téhle knize jsou tak úžasné, že bych si je nejraději pověsila v rámečku nad dětskou postel a chlubila se návštěvám, že jsou od nějakého slavného umělce z galerie. Děti jsou z nich nadšené a perfektně vystihují všechny důležité momenty v příběhu.
Christa Kempter napsala knihu Doktor Myšák jednoduchým a hravým jazykem, který je ideální pro malé začínající čtenáře. Příběh je srozumitelný a plný humoru, díky čemuž si děti snadno zamilují hlavní postavu pana Myšáka i jeho zvířecí pacienty. Kniha má ideální tloušťku – ani moc dlouhá, ani krátká, prostě tak akorát, abyste neusnuli dřív, než ji dítěti dočtete. Text je napsán tak, že i tříleté dítě udrží pozornost, což je někdy nadlidský výkon. Nečeká vás žádná složitá zápletka, která by dětem před spaním zamotala jejich hlavičky.
A jaký je Idy tip na závěr? Jezte jen jeden šlehačkový dort denně! Jinak by vás totiž mohlo bolet břicho jako pana Medvěda.
Autorkou recenze i fotografií je Kristýna Davidová. Děkujeme!
Napsat komentář