Ley žije v normální adoptivní rodině – máma Eleanor, táta Thomas, brácha Fred a ségra Samantha. Víc monotónní život byste asi těžko hledali. Kromě zvláštních snů ji víceméně nic netrápí. Ley touží po nějaké změně, netuší však, že přijde tak brzo a že jí tak razantně změní život.
Když se jednou v noci Ley probudí z dalšího zvláštního snu a jde se napít do kuchyně, vyslechne rozhovor své rodiny, který by asi slyšet neměla. Díky tomu se dozvídá, že všichni její blízcí jsou mimozemšťané, pochází z Osmi světů, mají nadpřirozené vlastnosti, mluví jazykem, který je něco jako latina a svítí jim oči. To jde (na monotónní život), ne?
Po nějakém čase přijde další šok – táta přivede domů tajemného Harryho. Neřekne proč, neřekne kdo to je, jen že bude od teď bydlet u nich. Harry toho o sobě moc neprozradí, ale s Ley si padnou do oka a později se o něm dozvídá úplně všechno. Třeba i to, že se živil jako nájemný vrah. Ley to moc nerozhází – to je asi tak, když máte barák plný mimozemšťanů, zvyknete si na všechno.
Nezvyknete si ale na to, že lidi, které máte rádi, mizí z vašeho života. A už vůbec ne tak šíleným způsobem, jakým zmizel Harry. K tomu, aby ho Ley našla, musí podstoupit neméně šílený výcvik a stát se tajnou agentku. Díky své nové „práci“ se pak dozvídá spoustu věcí o sobě, ale i o své rodině a přátelích. Možná i věci, které by radši nevěděla.
Osm světů se četlo skvěle. Příběh utíkal a já se nemohla dočkat, až dojdu domů a přečtu si další kus. Rychlost příběhu ze začátku udávaly i kapitoly samy, které měly třeba jen 4 strany. Známou větu „ještě jednu kapitolu“ jsem si tak říkala mnohem častěji.
Určitě všechny zajímá, jak se třináctiletá autorka poprala s akčním thrillerem. Za sebe musím říct, že souboj vyhrála. Příběh dává smysl, a i když se setkáváme s více vypravěči, nikdy se mi nestalo, že bych se ztratila, nevěděla, kdo mluví, nebo co se děje. Jednotlivé příběhy se krásně doplňovaly a propojovaly. Určitě se dá poznat, že knihu napsala mladší duše, podle mě to ale na kvalitě neubralo. Mám sestru, která je stejně stará jako Marcela a něco takového, s tak složitým příběhem, by určitě napsat nedokázala, a proto před mladou autorkou smekám.
Knize dávám 88 %. 10 % strhávám za to, že se autorka do příběhu snažila nesmyslně procpat vánoční pohádku Tři oříšky pro popelku, iPhone8 (??) a pár dalších zakopnutí. 1 % dolů za ilustrace, které mě osobně moc nenadchly a další 1 % za to, že ještě není druhý díl, protože kniha skončila dost napínavě a za pokračování bych se rozhodně nezlobila.
Hodnocení: 88 %
Autorka: Dita Murinová
Napsat komentář