Ten, který tvoří bestsellery: Rozhovor s Martinem Moravcem

Martin Moravec je nejen úspěšný novinář a moderátor, ale v posledních letech proslul také knižními rozhovory se zajímavými lidmi. Jaké je být sám sobě pánem a na co se můžeme těšit letos? To si přečtěte v rozhovoru pro Magazín LUXOR.

Proč jste se rozhodl si knížky i vydávat?

Byl to pro mě takový bobřík odvahy. Mám klasickou výchovu, při které se na posilování sebevědomí moc nedbalo. Hlavně nevystrkuj hlavu z řady, tohle nedělej, co by na to řekli sousedi. Tak jsem si řekl, že se toho něčím zkusím zbavit. A sám si vydat jednu knížku mi přišlo jako dobrý nápad. Tehdy mě vůbec nenapadlo, že jich bude víc.

Jak je to složitý proces?

Záleží, čemu říkáte složitý. Když do něj jdete poprvé, tak asi ano. Popáté už to tak složité není, ale to neznamená, že můžete nějaký krok podcenit. Teď tedy nevím, jestli jsem tím slovem popáté náhodou něco nepropálil… Budeme dělat, jako bych nic neřekl.

Kolik člověk riskuje, když se k něčemu podobnému odhodlá?

Riskuje maximálně to, že si nabije hubu. A že nějakou dobu nebude mít co jíst. Ale já si vždycky říkal: Když si nabiju hubu, tak vstanu a půjdu dál. Třeba si ji nabiju podruhé, potřetí… Ale jednou se to povede. A bylo by mi líto, kdybych to nezkusil.

Kolik času uplyne mezi napsáním knihy a jejím vydání?

To je obvykle čas, kdy jsem u moře, takže mám pocit, že to jsou asi dva dny. Ale ono je to samozřejmě víc. Protože když knihu dopíšu já, dostane rukopis můj respondent, pak editor, korektor, grafik, já ho čtu znovu a znovu, až už ho nemůžu ani vidět… Pak jednoho dne, když už jen přepisuju ALE na VŠAK a obráceně, musím říct dost, jinak bych se zbláznil. V tu chvíli jde knížka do tisku. Takže abych vám odpověděl: jsou to asi tři měsíce. A ne, nejsem tři měsíce u moře, bohužel!

Máte v plánu vydávat i tituly jiných autorů, anebo zůstanete jen u vlastní tvorby?

Já bych to jiným nechtěl kazit. A navíc by mě sežrala zodpovědnost. Jsem totiž v práci trochu blázen. Možná teda nejen v práci, ale na to jste se asi neptala… Jestli se třeba jednou naučím, že i 99% procent je někdy dost, bude to první krok k tomu, abych oslovil i jiné autorky a autory.

Co kniha, to bestseller! Připouštěl jste si v začátcích tuto možnost?

Vůbec, to bych byl jako začínající nakladatel šílenec. Říkal jsem si hlavně, že by bylo fajn pokrýt náklady. Jenže pak jsem byl na dovolené a šéfka výroby z Euromedie mi volala: „Martine, náklad Beneše nestačí, musíme objednat dotisk.“ Byl to snad týden poté, co knížka s profesorem Benešem vyšla. Přesně vím, kde jsem v době toho telefonátu byl a čeho jsem se pak napil.

A čím tedy zapíjí Martin Moravec úspěch?

Tenkrát to bylo Cuba Libre…

Když se stane jméno značkou, jak velký je to závazek?

Vy mě těmihle otázkami dostáváte strašně do úzkých. Já si vůbec nepřipadám jako značka, to by mě hanba fackovala. Beru to tak, že se mi povedlo pár knížek, ale to vůbec neznamená, že s další nemůže přijít propadák. Čímž vám vlastně trochu odpovídám. Ale jsou to spíš nervy než závazek. Aby si čtenářky a čtenáři neřekli: „No jo, měl štěstí, ale teď se ukázalo, že vlastně nic moc neumí.“

Které otázky nepokládáte rád?

Přemýšlím, ale v tomhle asi zábrany nemám. Žádná otázka není blbá, když se položí chytře. Je totiž rozdíl zeptat se: „Jak jste se cítil, když na vás mířila pistole?“ A: „Co vám běželo hlavou, když na vás mířila pistole?“ Možná se to nezdá, ale na druhou otázku dostanete stokrát zajímavější odpověď. A hlavně konkrétnější.

Na kterou odpověď nikdy nezapomenete?

Můžu malou odbočku ze světa knih? Jednou jsem dělal rozhovor s Hanou Hegerovou. Vyprávěla o oblíbeném jídle a najednou se úplně zasnila. „Měla jsem z toho čelistní orgasmus,“ překvapila mě. Pak se na chvilku zamyslela a dodala: „Aspoň nějaký.“

Prodej vašich knih se pohybuje v řádech desetitisíců, jak důležitý je výběr zvolené osobnosti?

Je samozřejmě zásadní. A já měl zatím obrovské štěstí, že jsem si vybíral lidi, kteří jsou, stejně jako jejich práce, nesmírně zajímaví. Ale pokud můžu tenhle rozhovor vzít částečně i jako terapii na mé sebevědomí, tak snad k těm prodejům nepřispívá jen zvolená osobnost.

Vzniká další kniha, prozradíte víc?

Vzniká. A prozradím dvě věci – zaprvé, že už mě čekají v knižním pekle. Bude to totiž znovu muž. Mou malou omluvou snad je, že i když mi to málokdo věří, oslovil jsem za poslední roky stejné množství žen i mužů. A takhle to dopadlo…

Na druhou stranu můžu slíbit, že jestli tuhle knížku nezkazím, bude to něco, co tady ještě nebylo. Mně samotnému padá brada snad u každé odpovědi.

Když nepíšete, co vás těší?

Teď zrovna, že je venku hezky. Loni jsem kus léta strávil v posteli a po doktorech, nateklo do mě pár kapaček a zajelo pár injekcí, tak tajně doufám, že letos uvidím sluníčko i jinak než za oknem. A taky že odehraju pár dobrých tenisových zápasů. Forma je zatím docela dobrá.

Kde vás můžeme v nejbližší době potkat?

Sám tomu nemůžu věřit, ale ve finiši nové knížky mě čekají dvě akce, u kterých jsem se skoro až chlubil, že na ně nejezdím. Filmový festival v Karlových Varech a Colours of Ostrava, kde mám dvě besedy – s Vladimírem Benešem a Markem Dvořákem. No a na podzim bych si chtěl splnit další sen: s novou knížkou objet nejen Prahu, Brno a Ostravu, ale mnohem víc měst. Přijdete, že jo?

Vychutnejte si rozhovory Martina Moravce také jako audioknihy:

Tento rozhovor vyšel v Magazínu LUXOR v červnu 2024. Jeho autorkou je Jana Brázdilová. Autorem úvodní fotografie je Jan Zátorský, MAFRA.