Přemýšlím nad tím, jak to ti seveřani dělají, že jim detektivky jdou tak od ruky. Že by to bylo tou jejich neustálou tmou a šerem, které je nutí raději sedět u psacího stroje a sázet na papír jednoho vraha za druhým? Nebo si v těch vraždách a krveprolití prostě jen libují. Ale čeho je moc, toho je příliš. Poslední dobou jsem přečetl opravdu hodně detektivek a většinou právě těch severských.
Takže když se mi dostala do ruky, pro změnu, další severská detektivka, byl jsem hodně skeptický k tomu, co můžu čekat. Zpočátku jsem si vůbec nebyl jistý, že chci Umírajícího dandyho přečíst až do konce… Pokud jste totiž zvyklí na Nesbøho, Mari Jungstedtová vám přijde hodně syrová, strohá a možná trochu rozvláčná ve vyprávění. Všude samý jinotaj a zápletka se zaplétá pomaleji než vánočka artritické babičky.
O čem vlastně Umírající dandy je? Na ostrově Gotland najde kolemjdoucí mrtvého galeristu Wallina viset na bráně městských hradeb jen noc po tom, co právě skončila jeho nejúspěšnější vernisáž. Policie je bezradná a z vraždy se stává mediální senzace. O několik dní později ze stockholmské galerie zmizí obraz Umírající dandy od známého švédského homosexuálního (a několik desítek let mrtvého) malíře Dardela. Jedinou stopou je soška, kterou zloděj na místě zanechá, a která se ztratila během Wallinovy vernisáže.
To je jen několik informací k zápletce. U této knihy máte vlastně jen dvě možnosti. Buď ji budete milovat od začátku do konce, nebo se k ní postupně propracujete. Neexistuje totiž varianta, že by se vám nakonec nelíbila. Jungstedtová píše tak syrově, že vás bude chvílemi mrazit v zádech, aby za chvíli vhodila nějaký teplý lidský příběh. Nedělá to samoúčelně, protože všechny linky vyprávění se nakonec spojí. A happy end? Na to si budete muset počkat při čtení Umírajícího dandyho, pokud tam nějaký je…
Hodnocení: 85% (za ten pomalý začátek)
Autor: Petr Macháček
Napsat komentář