Anotace knihy toho kdoví kolik neprozradí, je spíše jen mozaikou výjevů, které se na první pohled k sobě ani moc nehodí. Čtenář vlastně vůbec netuší, co očekávat. A to je možná právě dobře. Děj se poměrně těžko shrnuje, a pokud bychom se o to přece jen pokusili, nic uceleného bychom nejspíš dohromady nedali. Kniha je příběhem jediného dne, během něhož se Marta-matka a Lola-dcera ve svých vzpomínkách vracejí k událostem dávno minulým. Každá ze svého úhlu pohledu hodnotí konkrétní situace, dává čtenáři nahlédnout do svých myšlenek, pocitů, starostí i bolestí a opouští ho vždycky dřív, než si na ni dokáže zvyknout. Čtyřicátnice a puberťačka – najdeme mezi nimi tolik rozdílů, kolik jejich věk a životní zkušenosti nabízejí. Jedna druhé nerozumí, možná ani pořádně rozumět nechce. Ale jedno mají společné – trápí se kvůli Esterházymu, muži, který hrál v jejich životě hlavní roli a který před lety zmizel.
Prázdnota, již obě ženy kvůli manželovi a otci cítí, je v podstatě hlavním tématem knihy. Jak se s ní (ne)vyrovnávají, vypravěč v jednotlivých epizodách líčí zkratkovitě, napřímo a bez zbytečných pasáží, které by strhávaly pozornost pryč od hlavního proudu. Tím Bellová čtenáře nabírá během prvních pár stran a nepustí ho, dokud ho zcela citově vyšťaveného nevyplivne na konci příběhu. Kniha má jen málo stran, o to nabitější ve skutečnosti je. Autorka vypráví silně, čtivě a zajímavě. Její metoda psaní, v níž nenalezneme jediné zbytečné slovo či nesmyslnou odbočku, je velice působivá a hodna obdivu. Bellová je nejsilnější právě ve svém vypravěčském stylu, který se jen těžko s někým srovnává.
Čtenář se po dočtení chce k příběhu vrátit, začít znova a ještě jednou si vše pročíst. Na jednu stranu právě díky skvělému vyprávění, na stranu druhou však částečně taky kvůli tempu, v němž se vše odehrává. Je téměř nemožné příběh najednou strávit (pozor, ne přečíst – přečíst ho můžete za jediný večer), a nutí čtenáře dál nad ním přemýšlet, dokreslovat si scény, znovu se setkat s Martou a Lolou. Malé doporučení budoucím čtenářům na závěr tedy zní: čtěte pomalu a uváženě, přemýšlejte nad přečteným už během četby a prodlužte si alespoň takto příběh, který si vaši dlouhodobější soustředěnou pozornost rozhodně zaslouží.
P. S. Reálie v knize jsou zcela evidentně pražské, nicméně z nějakého neznámého důvodu na mě příběh působil dojmem, jako by se v naší zemi neodehrával. Tento pocit nelze ničím konkrétním doložit, vysvětlit ani obhájit, jen prostě přetrvává. Berme ho jako jev pozitivní.
Hodnocení: 75 %
Autorka: Gabriela Manová
Napsat komentář