Soubor deseti povídek spojuje téma, postavy i lokace. Na životy pražských homosexuálů a lidí okolo nich nahlíží Folný pohledem zvenku i zevnitř, v jakkoliv doslovném smyslu tato slova vyznívají. Hrdinové jedné povídky se (mnohdy jen nenápadně) mihnou v povídce jiné a dohromady vytváří jakousi síť, provázanou chtě nechtě zejména jediným – svou sexuální orientací. Buzíčci ale nejsou knihou o homosexualitě jako takové, tu autor využívá pouze pro jakési vymezení svých postav a jejich životů, které se okolo partnerského soužití točí nějak víc, než je tomu u „klasických“ párů. Vztahy, láska, přátelství, zklamání i naděje, to všechno v povídkách je.
Co jednotlivé příběhy odlišuje, je způsob, jakým je Folný napsal. Setkáme se tak se zápisky začínajícího blogera, slohovými pracemi, e-mailovou komunikací, dopisem babičce i klasickým vyprávěním. Střídá se tempo, délka i hloubka povídek. Některé jsou lepší, některé slabší, většina z nich však silně utkví v paměti. Hned na úvod si autor čtenáře prověří servítky si neberoucí palbou slov a vět v podobě blogujícího „krále pražských buzíčků“, který je svou sebestředností, upřímností a až do přílišných detailů zacházející zpovědí tak protivný, že mu ten jeho osud snad při čtení i přejete. Ale když jej vlastní svědomí dožene a povídka skončí, je čtenář připraven na další, znatelně klidnější a opravdovější sondu do života homosexuálních hrdinů, které si možná právě díky svižnému úvodu dokáže o to víc vychutnat.
Jedním z takových příběhů je rozhodně povídka o starém muži, jehož jedinou a poslední radostí před odjezdem do domova důchodců, který vnímá jako konec svého života, je sledování mladíka z protějšího domu, své platonické lásky, bez níž by nepřežil další minuty. Působivé jsou také povídky o lesbickém páru a jejich synovi, který ve svých školních slohových pracích s dětskou upřímností popisuje výhody a nevýhody faktu, že má dvě maminky, ale postrádá otce.
Buzíčci jsou dojemnou a velmi čtivou knihou, která ukázala vypravěčský um svého autora, jeho smysl pro navození atmosféry, vhled do duší postav a v určitých momentech i jakýsi nadhled a ironický smysl pro humor, který povídkám a jejich hrdinům dokonale sedl. Ti, kdo si knihu chtějí přečíst, budou nadšeni, ti, kdo váhají, budou přesvědčeni a ti, kdo Buzíčky odmítají už předem, budou překvapeni.
Hodnocení: 85 %
Autorka: Gabriela Manová
Zdroj obrázku: Folny.blog.idnes.cz
Napsat komentář