Když vytěsníte z mysli fakt, že jste před osmnácti lety porodili dceru, náhlé zaklepání mladé dívky nemusí být zrovna to, na co jste během pozdního večera čekali. Anebo je to přesně to, co jste potřebovali. Pro Marian, jež je úspěšnou televizní producentkou, je tohle zaklepaní poslední ránou, která rozhodne o jejím životě. Její jediný zkrat – těhotenství, porod a vzdání se dcery – se jí dařilo celý život tajit a nikdy neměla v úmyslu se k téhle chybě vracet. A pak se na jejím prahu objeví sotva osmnáctiletá Kirby.
Kirby celý život vyrůstá v rodině, která je sice milující, ale jí pořád něco chybí. Jako by nezapadala. S pocitem, že neví, kdo vlastně je, se po osmnáctých narozeninách vydává za svou biologickou matkou do New Yorku. V agentuře dostala její jméno a bydliště, ale kdo je tahle žena a proč se jí vzdala, to musí zjistit sama. A tak se ocitne v nočním New Yorku, u dveří ženy, o které nic vůbec neví. Po větě “Myslím, že jste moje matka.” se rozjíždí kolotoč, který se nedá snadno zastavit.
Příběh o hledání svého místa, ale i sebe sama je vyprávěn z pohledu obou postav. Situace, které se u jedné zdají být maličkostí, mají velký význam pro tu druhou. Po postupném opatrném poznávání dojde Marian a Kirby k rozcestníku, který nese jméno Conrad. Pro obě dvě je to zásadní muž jejich života, i když pro každou jiným způsobem. Marian touží, aby jí odpustil, Kirby, aby ji přijal. O kolik je těžší říct cizímu muži, že jste jeho dcera, než to říct někomu, kdo vás porodil? Kirby ani Marian nemají nejmenší tušení, jak na tuhle novinku zareaguje.
Během čtení se neustále přesouvá děj mezi dvě postavy, které jsou rozdílné nejen věkem a zkušenostmi, ale i prostředím, ve kterém vyrostly a žijí. Pro Marian peníze nehrají roli a zprvu nechápe, proč se Kirby zdráhá přijmout jakýkoliv dar. Velkou oporou pro obě dvě se ukáže být Marianin otec, který o Kirby ve svém životě hodně stojí. A jedním z nejtěžších momentů pro Marian je chvíle, kdy si prohlíží fotoalbum z Kirbyina dětství a vidí, o co všechno svým rozhodnutím přišla – co Kirby získala.
Autorka se nevyhýbá bolestnému tématu odložení vlastního dítěte, ani přijetí faktu, že vaše adoptivní dítě touží poznat své kořeny a biologické rodiče. Jak se má rodič vyrovnat s tím, že ten, jenž před lety dítě odložil je v očích potomka “lepší”? Silný příběh je vyprávěn s lehkostí a humorem, přitom však nezpochybňuje obtížnost rozhodnutí, která jsou postavy nuceny během života udělat. Díky střídavému vyprávění má čtenář pocit, že by se měl postavit na jednu stranu a tu hájit, ale v tomto případě to není o tom, kdo má pravdu a kdo udělal chybu. Důležité je, jestli všichni dostanou šanci se s novou situací vypořádat po svém. O kolik a zda je tato událost změní, to je otázka času.
Emily Giffin vydala již několik, převážně v zahraničí, úspěšných knih. Podle knihy Něco vypůjčeného vznikl i Hollywoodský film Tvůj snoubenec, můj milenec s hvězdným obsazením – Ginnifer Goodwin a Kate Hudson. V českém překladu od Emily Giffin vyšla ještě kniha Něco modrého … a Zkouška dítětem. Její poslední kniha Kam patříme je čtivý příběh o tom, že život není pohádka a že ne vždy končí šťastným koncem, přesto stojí za to hledat své vlastní místo.
Hodnocení: 90%
Autorka: Kristýna Pekárková
Zdroj obrázku: CC SwEeTy
Napsat komentář