Pravda, kdybych se z takovou obrázkovou knížkou setkal, když se mi formoval rozum, mohl by se můj život ubírat odlišnými cestami. Buď bych se na prvním stupni ZŠ stal vůdcem party (a nyní měl vlohy na to vést město, vládu či zemi), nebo bych tou dobou už seděl v polepšovně a jedl nějakou biošlichtu. A přitom měl tak velkou chuť na hambáč s hranolkama! A tak bych se nyní poohlížel po krabičce a cígu…
A nebo ne, třeba bych vše ustál, protože bych rozklíčoval ironii Franka Millera, nebral bych k srdci každou Jasonovu hlášku a nevybudoval si tak odpor k autoritám a systému. A nezdrhal bych proto z domu. Kdoví, kdoví jak by se rýsoval můj život, kdybych jako malý místo zpropadené Mateřidoušky listoval kresbičkama Simona Bisleyho.
Darebák má sice u nakladatele doporučený věk 14+, puritán by jej však ocejchoval osmnáctkou a to ještě s vykřičníkem. Ne, žádné nestydatosti (ale jo, něco jo) zde nenalezneme, zato tak zhutněný vzdor proti establishmentu, že by se nejeden rodič mohl obávat. Třeba toho, že jeho dítko po vzoru Jasona začne komunikovat s kocourem, že bude mít potřebu nevěřit tátovi i mámě, mít je za lháře i pošuky, a že si za každou cenu umane dostat se z téhle zatracené díry pryč. I kdyby ho měli honit roboti, nebo zombie, nebo kombinace robotů a zombíků. A že prostě bude mít neustálou chuť zapálit si cigaretu.
V Darebákovi si Frank Miller vzal na paškál všudypřítomnou korektnost, snahu žít zeleně a spořádaně. Inu, mohl by se mě jeho ironický atak dotknout, přeci jen jsem vegetarián, upřednostním bio před odbyč a nezlobil jsem ani tehdy, když mě znuděná maminka pobízela. Jenže já se bavil. Protože Miller je zábavný. Protože Darebák je prostě jízda. Ne na lodi, ale motorce, na níž sedíte bez helmy. Komiks má sice padesát stran, což může odradit, jenže o to víc zhutněný děj je, o to víc akce se na každé straně odehraje. Slova, stejně jako v případě Drsné školy se zde mnohdy opakují, jako kolotoč, jako porouchaný zatracený kolotoč, co vám v hlavě tvrdí, že vše je v pořádku, ale ono to tak není, protože to někde cítíte, v kostech, nebo v kocourovi. Ale nemůžete tu hudbu z hlavy dostat, musíte před ní utéct. Jason se o útěk snaží. Celou dobu. A… ne, neřeknu.
Když si k tomu připočtete poutavě odfláklé a rozevláté malůvky Simona Bisleyho, mísícího vzorek roztomilých ilustrací s agresivním vyzněním, stěží můžete Darebáka nechat ležet v knihkupectví. On by si vás stejně našel.
A jako tečka: Po vzoru Drsné školy se Comics Centrum rozhodlo, že nebude jedním v řadě. Nakladatelství, které se s knihou doslova polaskalo. Jak jinak si vyložit práci, kterou na Drsné škole i Darebákovi odvedlo? Nejenže nám ve světové premiéře předložilo kresby ve velkém formátu, ale dalo si práci vše digitálně vyčistit, upravit, připravit na to, že vaši oči budou mít hlad a chuť. Ne na cígo jako Jason, ale na pořádnou dávku komiksu. Máte ji mít. Je tu Darebák.
Hodnocení: 90 %
Autor: Lukáš Gregor
Napsat komentář