Považuju se za relativně výkonného člověka, který má silné sklony odkládat úkoly a povinnosti. Proto mám už celkem bohaté zkušenosti s různými antiprokrastinačními a časově-organizačními nástroji. Umění prokrastinace se s nimi však těžko srovnává. Zatímco většina knih, které se vám dostanou do rukou, bude představovat prokrastinaci jako problém a jako k problému se k ní budou i stavět, první, co ucítíte z díla Johnna Perryho, je především pohoda.
Popravdě, při první kapitole jsem si myslel, že celá kniha je jen hodně promyšlený vtip. Autor se vůbec nesnaží prokrastinaci potírat, ba naopak, zavádí pojem strukturovaná prokrastinace a označuje ji za svůj hlavní pracovní systém. Jeho filozofie staví na předpokladu, že člověk není ani zdaleka racionálním tvorem, a že jeho iracionalitu těžko změníme, a proto je potřeba na ní spíše stavět. V dalších kapitolách pak uvádí několik příkladů, jak své prokrastinační chování ovládat. A světe div se, některé z nich používám bezděky taky, protože výborně fungují. Stává se vám například, že co založíte, to navěky přestává existovat? Nejste v tom sami. Autor pro tento fenomén zavádí pojem horizontální organizátor (=člověk, co potřebuje mít rozpracované věci neustále na očích, protože pokud je někam založí, tak navěky zmizí). A když se nad tím zamyslíte, horizontální organizování věcí je vlastně takový malý návrat ke kořenům. Když naši předci nesklidili pole, taky tam pořád leželo a připomínalo jim, že v zimě asi pojdou hlady. Než abyste tedy dostali několik rad, jak se zbavit latentního bordelu, který tenhle váš systém musí logicky vytvářet, dostanete několik doporučení, jak ho zefektivnit, aniž byste museli uklidit tu haldu, co vám už měsíc leží na stole. Na podobném principu je postavený i zbytek knihy. Ta se zkrátka nesnaží naučit vás nové postupy, spíše chce stavět na věcech, které už máme všichni tak nějak zakódované v sobě a akorát je trochu potřebujeme usměrnit, aby ve výsledku pracovaly víc pro nás než proti nám.
Bohužel, celá věc má i svou stinnou stránku. Jak sám autor přiznává, nejsnadněji se poučení z jeho knihy aplikují na univerzitách a ve velkých institucích obecně. Tedy hlavně v institucích, které nejsou na výkonech svých zaměstnanců existenčně závislé. Obávám se, že pokud podnikáte, pracujete v menší firmě, nebo obecně vykonáváte práci, od které se očekává stabilní vysoké nasazení, bude pro vás Umění prokrastinace sice zajímavým čtením, ale moc užitečného si z něj neodnesete. Leda snad, že se na sebe budete dívat mnohem shovívavěji. A když nad tím tak přemýšlím, to taky mnohdy stojí za to.
Hodnocení: 70 %
Autor: Marek Klos
Napsat komentář