V Zázemí nehledejte bohatý příběh ani barvité postavy. Jsou to střípky vzpomínek, ze kterých Jana Šrámková vytváří mozaiku a předkládá ji svým čtenářům. Ne jako obraz z románu, ale otevřeně přiznává inspiraci svým životem. Nebojí se odkrývat své emoce, často velmi niterné a intimní. S každým dalším slovem, větou a kapitolou víc a víc.
Popisuje například svou obavu, že v pomyslném zraku své babičky neobstojí. „Babi, neumím upéct ani bábovku. Máš mě ráda?“ Tak se ptá v jednom z nejsilnějších okamžiků knihy. Popisuje proměnu dívky v ženu, těhotenství a svět matky, která stále svůj život porovnává se životem své babičky. Popisuje hledání sebe v babičce, aby si později uvědomila, že více než ona v babičce je babička ukryta v ní. Střídá vzpomínky s reflexí současnosti, čímž se dostává k zásadnímu tématu knihy, na které odkazuje i název Zázemí: Že hledání sebe sama musí začít v kořenech, které jsou pevně vrostlé do naší historie.
Jana Šrámková je mistryně detailů. Všímá si jinak sotva postřehnutelných součástí svého světa a dává jim vyšší smysl. Třeba pohovka, na kterou si směly sedat jen návštěvy či obraz, který autorku v dětství děsil. Tyto detaily pomáhají vžít se do textu a užít si z něj každé slovo. Pomáhají pochopit emoce, které autorka reprodukuje a nechává na čtenářích, jestli se jimi nechají ovlivnit. Možná je text místy příliš otevřený, možná místy stěžující (bolestínský), ale nikdy nesklouzne do stylu pubertálních blogísků. Zachovává si styl, úroveň: a především poetiku.
Poetika je totiž to, co je na této knize nejcennější. Jemným, skoro až něžným stylem nás autorka provází svou proměnou v dospělou bytost. Čas od času se z textu objeví detail z autorčina života (například literární večery v kavárně Fra), který nám připomene, že v tomto vyprávění se próza a skutečnost spojují.
Zázemí je dospělá, vyzrálá a mimořádně silná kniha. Je to čokoládový bonbón z té nejluxusnější bonboniery. Pokud jste na sladké, Zázemí si rozhodně ujít nenechte.
Hodnocení: 95%
Autor: Tomáš Fojtík
Zdroj obrázku: FB Fra
Napsat komentář