Je měsíc do Vánoc, když z patnáctého patra studentské koleje spadne americký novinář John Krassner a na místě zemře. Nechal po sobě dopis na rozloučenou a byt, ze kterého vyskočil, byl zamčený zevnitř. Nikdo tak nepochybuje o tom, že se jedná o sebevraždu. Vlastně téměř nikdo – jen kriminální ředitel Lars M. Johansson si není tak docela jistý. Jeho tušení se potvrdí, když se v botě mrtvého novináře najde vzkaz adresovaný Johanssonovi, který zní: „Nejčestnějšímu policistovi.“ Případ se znovu otevírá a dostává rozměr, o kterém se na začátku nikomu ani nesnilo. Už se nevyšetřuje jen vražda či sebevražda amerického novináře – případ se dotýká samotných základů švédské společnosti.
Leif GW Persson je ve svém domáckém Švédsku mimořádně populární. Nejen tím, že píše oblíbené knihy, ale také svým životním příběhem. V sedmdesátých letech jej vyhodili od policie za to, že v roli „whistleblowera“ naváděl média na pátrání po nepravostech ve švédském policejním a justičním systému. Načerpal mnoho zkušeností, které pak využil při psaní svých knih. Tu první napsal už v roce 1978, krátce po policejním vyhazovu.
Byť je příběh knihy Mezi touhou léta a chladem zimy slibný a skrývá v sobě potenciál, pro českého čtenáře (nepoučeného ve švédských reáliích) může ztrácet část toho, co na něm milují ve Švédsku. Více než detektivní román je to vlastně román špionážní, ve stylu le Carrého Jeden musí z kola ven. Kniha je také společenskou kritikou, podobně jako knihy Stiega Larssona (které vyšly o několik desetiletí později). S jedním rozdílem – svět, který představil Stieg Larsson, působí uvěřitelně. Svět Leifa GW Perssona je spíš blízký hospodským povídačkám o tom, co dělají „ti nahoře“.
Pokud jste pravými fanoušky thrillerů, zklamaní nebudete. Mezi touhou léta a chladem zimy vám přinese několik dní dobrého čtení.
Napsat komentář