Botton je autorem mnoha knih, které popisují všemožné obory lidské činnosti s pestrobarevnou mozaikou souvislostí a pohledů. Nejdříve psal o lásce, ve svém metarománu Lekce z lásky (Essays in love). Na modelovém případu soužití dvou lidských jedinců popsal všechny fáze a úskalí, které sebou láska a společný život přináší. Nepoučoval, jako mnozí jiní, jak se chovat. Ale pohledem sociologie, psychologie nebo i filosofie přinesl vysvětlení: proč se věci dějí tak, jak se dějí. A podobně si pak vedl u dalších svých knih: Umění cestovat, Útěcha z filosofie, Architektura štěstí a nově i Náboženství pro ateisty.
Základní autorova úvaha, ze které vychází celý jeho text je ta, že naprostým zavržením náboženství a vše, co k němu patří, se ochuzuje nejen lidský jedinec, ale společnost jako taková. Jak je jeho dobrým zvykem, tuto svou premisu pak rozvíjí v mnoha kapitolách, ve kterých téma zkoumá téměř pod mikroskopem. Ukazuje třeba, jak náboženství pomáhalo formovat morální postoje společnosti. A že tyto postoje můžeme vnímat a přijímat, aniž bychom věřili v Boha, nebo byli účastni náboženskému konání.
Sympatické je, že Alain de Botton nestraní ani jedné, ani druhé straně. Oceňuje na církvích, že co se týče „brandu“ a marketingu nemají konkurenci. Ale současně s tím ateistovi bude libě znít jeho teze, že celé náboženství je určitý nástroj, jak ovlivnit a změnit myšlení, konání a vůbec celé dějiny lidstva.
A protože Botton je nekorunovaným králem souvislostí, popisuje i vlivy církví na běžný život všech lidí. Třeba co se liturgického kalendáře týče, všelijakých svátků (například Vánoce) a taky architektury. Jak by naše města vypadala bez chrámů a klášterů? Jak by vypadala mapa turistických zajímavostí bez poutních míst? Botton vás určitě přesvědčí, že nebýt věřícím (tedy – být ateistou) nemusí nutně znamenat, že všechny aspekty a vymoženosti života a světa věřících vytěsníme z našeho života.
Jako obvykle – i tato kniha je napsána lehký a příjemně čtivým stylem. Nudit se rozhodně nebudete.
Napsat komentář