Máte na chvíli dost tíživých příběhů a chcete něco milého, co zahřeje u srdce? Feel-good román Pozoruhodně bystrá stvoření autorky Shelby Van Pelt tento požadavek splňuje na 100 %! Netradiční hřejivý příběh, jehož vypravěčem je moudrá chobotnice, chytl za srdce čtenáře po celém světě. Přečtěte si recenzi čtenářky Evy!
Chobotnice jsou pozoruhodně bystrá stvoření. Umí toho mnohem víc, než byste čekali. Stejně jako u lidí, ani u nich vůbec nemusí záležet na věku. Inteligence, hravost, zvídavost a důvtip mohou být předností v každém věku.
Není nic smutnějšího než vědět, jak dlouho asi budete žít. Ano, chobotnice Marcellus umí dokonce i číst. Ví, jak je to dlouho, kdy byl zachráněn a zároveň uvězněn majitelem Vodního světa. Ví, kolik času mu zbývá. Má svou rodinu, někde tam venku, ve vodách oceánu. Šance, že se s nimi ještě shledá, už asi není.
Tova je dáma důchodového věku. Její slabost pro dokonalý úklid je znát už jen z toho, že má povoleno používat v práci i jiné čistící přípravky, pokud si je ovšem koupí za vlastní peníze. Není přece nad obyčejný ocet a citrón. Tova je svědomitá a má ráda, pokud se věci dělají pořádně. Hlavně pokud se dělají přesně tak, jak by to udělala ona sama.
Jednoho dne se podaří Tově nachytat chobotnici velkou na tajném výletu z akvária. Někdo by se mohl vylekat nebo dokonce snad začít až hystericky křičet, ale Tova ne. Ochotně a s milým tónem pomůže Marcellovi vymotat chapadla z kabelů. Vlastně ani neví, zda by na ní nemohl zaútočit. Tolikrát už kolem něj prošla. Nemůže být člověku nebezpečný? Marcellus kolem ní začne omotávat svá chapadla. Přisává se pomocí dalších přísavek. V očích mu však pohrávají hravé jiskřičky. Neublíží jí. Je to poděkování. Tova přemýšlí, jak moc je reálné, že se něco takového skutečně mohlo stát? Možná je už ve věku, kdy člověk začíná bláznit. Možná by se o tom měla zmínit svým kamarádkám ze spolku Pletařek. Nicméně už je víc než jasné, kdo bývá za tím nepořádkem, který se ve Vodním světě sem tam objevuje.
To Cameron má naprosto odlišnou povahu. Má problém udržet si práci déle jak dva dny. Pro což rozhodně nemá pochopení jeho přítelkyně Katie. Jeho celá rodina je vlastně jen tetička Jeanne. Jeanne s láskou a nadšeným odhodláním neustále zvelebuje svou zahrádku, kterou by jí mohl leckdo závidět. A zdá se, že také závidí.
Cameron si na matčin obličej už prakticky nevzpomíná. Bylo mu devět let, když matku viděl naposledy. Ale aspoň ví, po kom zdědil gen na průšvihy. Jeanne žádné děti sama neměla. Cameron u své tety prožil hezké dětství. A zdá se, že nyní ho čeká i perná chvilka, když chce tetu upozornit, že by měla používat ochranu.
Přestože věděl, že jeho mámu provázela drogová minulost, byl přesvědčený, že v době jeho narození byla čistá. Kdo byl ale jeho otec? Dřív nad tím moc nepřemýšlel. Zkrátka jako kdyby nikdy žádný ani neexistoval. Někdo jím být ale musí. Bylo by snad možné ho najít?
Shelby Van Pelt napsala vřelý, okouzlující a oddechový román, který potěší každého, kdo hledá příjemné čtení pro svůj volný čas. Nevšední přátelství, naděje, dávná tajemství. Příběh osamělé Tovy, která se stále vyrovnává se ztrátou syna a smrtí svého manžela. Dojemný příběh i moudrost, které se dotknou vašeho srdce.
Autorkou recenze je Eva Marešová.
Napsat komentář