Jaký je den Karolíny Fourové, této české odbornice na výživu?
V 7:30 vstávám, abych stihla před odchodem připravit snídani. Někdy je to jediné jídlo za celý den, u něhož se s partnerem sejdeme společně u stolu. Bez snídaně a filtrované kávy mi to zkrátka nefunguje. Nejčastěji proto připravuji míchaná vajíčka, která posypu pažitkou, žitno-pšeničný chléb s krémovým sýrem a kopec zeleniny.
V 8:00 dopíjím kávu a na Instagram zveřejňuji dnešní vzdělávací video, které jsem připravovala o víkendu. Otevírám notebook a připojuji se na chvíli do práce, zjišťuji, zda se přes noc ve světě nestalo nic zásadního, co by bylo potřeba okamžitě řešit. Vystudovala jsem sice výživu a chemii potravin a v oboru i pracovala, nicméně psaní a touha vzdělávat druhé mě obloukem zavedly do médií a z pozice šéfredaktora jsem se ocitla v SEO týmu Seznamu, kde se starám o to, abyste naše weby potkali jako první pokaždé, když se internetu na něco zeptáte. Několik hodin denně se věnuji sociálním sítím, psaní článků o jídle a výživě, vzděláváním veřejnosti, přednáškám ve firmách i na univerzitě, rozhovorům nebo psaní knížky, jsem vděčná za útěk do světa počítačů, kde chvíli nemusím řešit jídlo. Mít stálý příjem z jiného oboru je navíc jediný způsob, jak zůstat nezávislým a uznávaným odborníkem, který může o jakémkoliv výrobku říct pravdu, aniž by dostal od zaměstnavatele „za uši“.
V 9:00 se musím jít připravit na natáčení rozhovoru o mé práci ve světě výživy, nejčastějších výživových mýtech, které kolují společností, správném skladování a výběru potravin.
V 10:15 přijíždím na místo natáčení. To se výjimečně neodehrává ve studiu, nýbrž v kouzelné letenské kavárně Alchymista. Mezi vším tím starým nábytkem, knihami a zdánlivě nesourodými předměty se tam cítíte jako Alenka v Zemi za králičí norou. Navíc mají skvělé dorty.
Než si kameramani postaví světla, odrazky, upraví scénu a nastaví kameru, připojím se v 10:30 ještě na schůzku se svým týmem v práci. Oznámím, že dnes budu pracovat především odpoledne, a po očku si už rozmýšlím otázky k rozhovoru, které jsem tentokrát nedostala předem.
V 11:00 začínáme točit a výjimečně končí natáčení až po dvou hodinách. Většinou se jedná o živé vstupy nebo rozhovory ve studiu, které zaberou přibližně čtvrtinu času.
Ve 13:00 si objednávám dort a cappuccino, odpovím na nashromážděné požadavky z práce, zaktualizuji nejdůležitější články a než svůj „dezert před obědem“ dojím, odpovídám na dotazy a komentáře svých fanoušků na Instagramu. Nejčastěji se týkají skladby jídelníčku, výběru potravin a také se objeví několik zpráv s žádostí o pomoc při prvním pečení kefírového koláče nebo radou, čím nahradit polohrubou mouku v bublanině, když ve spíži zrovna chybí.
13:30 Jízdu hromadnou dopravou jsem plánovala využít čtením nového čísla Respektu, nakonec jsem ale z mobilu odpověděla na pár e-mailů a odmítla veškeré nové nabídky na placené spolupráce. To, že se vyvaruji velkého množství reklamy na mém Instagramu, je jedním z důvodů, proč jsem médii i veřejností považována za kredibilního odborníka.
Posledních pár zastávek věnuji přípravě příspěvku na Instagram. Před chvílí jedna z oblíbených hereček sdílela na svém účtu příspěvek o tom, jak hubne po citronové vodě. Výsledkem je několik desítek zpráv s dotazem, jak to tedy je a jestli se k tomu mohu vyjádřit. Než abych odpovídala na každou zprávu, která mi přišla, zvlášť, nasdílím veřejně na svém účtu, proč je to z vědeckého hlediska nesmysl a jaká rizika z takového počínání plynou. Dotyčnou herečku nejmenuji, jelikož mi nepřijde důležité někoho jmenovitě pranýřovat.
Ve 14:15 dorazím do práce. Cestou jsem si koupila celozrnné pečivo a zeleninový salát, do něhož jsem si nechala vmíchat také cizrnu a vařené vajíčko jako zdroj bílkovin. Protože talíř zeleniny zkrátka není vyvážený oběd. Velké jídlo vařím pravidelně večer, proto jsem zvolila oběd menší. K odpolední svačině jsem přibalila do košíku nektarinku a malé balení neochuceného kefíru.
V 19:00 odcházím z kanceláře na Andělu. Abych si trochu vyčistila hlavu, nenaskočím rovnou do tramvaje, ale půjdu několik zastávek pěšky. Dělám to tak každý den. Někdy nastoupím do tramvaje na Výtoni, někdy v Nuslích, někdy dojdu pěšky až do Vršovic, v závislosti na tom, jak moc mě tlačí čas.
Ve 20:30 připravím večeři. Podívám se do lednice, co je potřeba akutně spotřebovat, a rozhodnu se pro rychlé těstoviny s restovaným česnekem, kostičkami cukety a čerstvými rajčaty. Do omáčky nakrájím i tři poslední sušená rajčata naložená v oleji, která jsem zahlédla vzadu v lednici. Na hotové těstoviny natrhám na talíř kousky mozzarelly a doprostřed stolu připravím salát ze zbytku polníčku.
Ve 21:30 otevírám znovu počítač, i když nerada. Do půlnoci musím odevzdat článek o tom, zda je možné jíst vyváženě a zdravě i s omezeným rozpočtem, což je téma, které teď bude řešit čím dál více lidí. Během následující hodiny a půl dokončím rozepsaný text tak, abych s ním byla spokojená a aby nepřesáhl 8000 znaků, jak znělo zadání.
Kolem půlnoci jdu spát a stejně jako v předchozích dnech si slibuji, že zítra nebudu večer pracovat, že konečně dočtu posledních pár stran z knížky Knihonoš a otevřu třeba novou Shari Lapenu, která na mě v knihovně čeká už pár týdnů.
Karolína Fourová
Vystudovala chemii, ale více než pipetou vládne šlehací metlou a věří, že když si člověk něco moc přeje, najde ho to.
Výživná kniha o jídle
Žijeme v době, kdy je jídlo nejbezpečnější v historii. Přesto se spotřebitelé přestávají orientovat v tom, co je zdravé, co není, jak poznat pod barevným obalem kvalitu a čemu ve spletité informační džungli uvěřit. Výživná kniha o jídle Karolíny Four, inženýrky v oboru výživy a kvality potravin, navazuje na úspěšný bestseller Jediná kniha o jídle, kterou potřebujete. Kniha vás bezpečně provede nekonečnou galaxií surovin a odpoví vám na všechny otázky, které vás ve spojitosti s jídlem kdy napadly. Pomůže vám nahlížet na potraviny z hlediska výživy i kvality a naučí vás to nejdůležitější – správně je skladovat a pracovat s nimi v kuchyni. A aby vás alchymie se šlehacími metlami a vařečkou bavila hned od začátku, najdete v knize 50 jednoduchých a neprůstřelných receptů z autorčiny kuchyně.
Tento článek vyšel v magazínu Luxor v září 2022.
