Hory. Lidstvo lákají už odnepaměti. Někdo jim propadne totálně a nedokáže si život bez nich představit, jiný je pozoruje zpovzdálí s náležitým respektem. Magická přitažlivost zasněžených vrcholů zasáhla také spisovatele Fausta, který po rozchodu s partnerkou odjel z rušného Milána do malé horské vesnice, aby začal úplně novou etapu života.
Fausto vymění psací náčiní za kuchařskou zástěru a vařechu a přijme místo kuchaře v malé místní restauraci, kterou vede Babette, jíž hory kdysi také učarovaly. Spisovatel postupně proniká do specifického života drsných horalů a sbližuje se se Silvií, mladou servírkou, jež hledá své místo v životě.
Paolo Cognetti je autorem několika románů, v nichž prim hrají právě majestátní hory. Pro mě je Vlčí štěstí prvním setkáním s jeho tvorbou, zvědavost, stejně jako očekávání byly velké.
Autorův styl psaní je velmi specifický a zřejmě každému nesedne. Paolo Cognetti totiž v textu vynechává přímou řeč, příběh na vás proto může působit nepřehledně, nejste-li na takový způsob zvyklí. Jakmile na tuto formu přistoupíte, po pár stránkách vám to už ani nepřijde a zjistíte, že vám uvozovkami „olemované“ dialogy vlastně ani nechybějí.
Byť jsou v hlavní roli hory, nedostanete adrenalinovou injekci v podobě akce a napětí, což se od takového námětu obvykle očekává. Vlčí štěstí je komorní záležitostí soustředěnou na emoce a pocity postav, z nichž vedle hlavního hrdiny zcela určitě zaujmou postavy vedlejší – drsný horal Santorso a hospodská Babette, kteří by si zasloužili samostatný příběh.
Nejnovější počin italského spisovatele, jenž své knihy zasvětil horám a lidem v nich žijícím, je spíše poklidnou jednohubkou na několik hodin. Odehrává se na necelých sto sedmdesáti stranách, takže nestihnete hrdinům proniknout hlouběji do jejich duší, o to víc si užijete atmosféru, kterou se autorovi podařilo dobře vystihnout. Cítíte pokoru vůči horám, které dávají, ale také bez milosti berou, pokud je nerespektujete.
Hledáte-li čtení klidnějšího rázu, nepotřebujete se topit v záplavě adrenalinu a chcete si vychutnat děj, v němž je kladen důraz na emoce, stejně jako na neotřelé popisy prostředí, Vlčí štěstí je dobrou volbou.
Autorkou recenze je Barbora Javorková.
Tento článek vyšel v magazínu Luxor v červenci 2022.
