V jihočeském Táboře se knihkupectví Luxor pyšní hned dvěma prodejnami. O obě se svědomitě stará vedoucí prodejen Petr Kalousek se dvěma týmy kolegyň. Právě pan Kalousek zalovil ve své paměti a zodpovědně, a také s vtipem se rozpovídal o táborských Luxorech. Z rozhovoru poznáte, že má svoje město i práci velmi rád!
Pane Kalousku, je něco, čím je Tábor jako město (nebo právě vaše prodejny) specifické?
Tábor a jeho okolí je v povědomí národa veden jako historické město s husitskou tradicí a v nemalé míře také jako turisticky zajímavá destinace. Je zde mnoho příležitostí pro pěší turistiku a cykloturistiku. Protéká zde řeka Lužnice. Z Tábora do Bechyně je podle mého názoru nejkrásnější úsek pro vodáky. Návštěvníkům Tábora doporučuji prohlédnout Husitské muzeum s podzemními chodbami, starou část Tábora, Housův mlýn, rozhlednu Hýlačku, ZOO a samozřejmě obě knihkupectví Luxor!
Tábor má celkem výraznou knižní tradici, pořádá se tady například knižní festival Tabook. Jací jsou táborští zákazníci? Co se u vás, vedle jasných stálic a bestsellerů, nejvíce prodává?
Táborští zákazníci jsou podle mě stejní jako všude jinde, zajímají se o novinky, akce a regionální literaturu, především o historii i současnost Tábora. Důkazem toho je úspěšný prodej knih Jan Žižka a Husitství a husité od Petra Čorneje nebo Tábor: Tajemné město nad Lužnicí Otomara Dvořáka. Mohu říci, že Táboráci jsou opravdu kulturně založení. Divadelní představení jsou zde stále vyprodaná, koncerty a různé besedy jsou hojně navštěvovány, zejména pak v místní knihovně. Oblíbený je například projekt Spisovatelé do knihoven, během kterého se publiku při autorských čteních představí deset současných českých spisovatelů a spisovatelek.
Nedlouho po otevření proběhl v Luxoru v OD Dvořák křest knižního bestselleru Gump: Pes, který naučil lidi žít od Filipa Rožka. Kmotrem knížky se stal herec David Kraus. Přilákali hodně návštěvníků? Byla akce úspěšná?
Autogramiáda byla velice úspěšná! Gump je vděčný žánr, dobře napsaný příběh, který oslovil nejenom milovníky pejsků, ale i ostatní čtenáře napříč všemi generacemi. Akce byla dobře načasovaná, propagovali jsme ji a dorazil pan Kraus, to vše přilákalo mnoho čtenářů. Budu upřímný, když řeknu, že takový zájem jsem ještě nezažil, a to již něco pamatuji!
Jaký máte v Táboře kolektiv? Kolik máte kolegů? Najdou se mezi vámi vystudovaní knihkupci nebo třeba celoživotní milovníci knih?
Mám tu čest šéfovat táborskému kolektivu, který se skládá ze dvou podkolektivů, a to Orion a OD Dvořák. Velkou výhodou je umístění prodejen v jedné ulici. Máme možnost úzce spolupracovat, zaskočit za neplánovaně nepřítomné, poslat zákazníky do druhé prodejny, když shánějí nějakou „speciálku“, konzultovat nebo společně řešit problémy vyplývající z provozu. Kolegyně v Orionu jsou služebně starší, dvě z pěti mají vzdělání v oboru, ostatní dlouholetou praxi. Mezi čtyřmi dorostenkami v OD Dvořák máme také dvě vystudované v oboru. Jinak jsme všichni knihomolové, a někteří dokonce s chutí píší recenze přečtených knih na sociální sítě. O zdravém kolektivu svědčí kromě spolupráce v zaměstnání i každoroční přátelská utkání v bowlingu s následující besedou o sportu ? Stav na zápasy 1:1 (pozn. red.: údaj z jara 2021)
Jak jste se vy sám dostal ke knihám? Bylo to od začátku jasné, nebo zapracovala náhoda?
Řekl bych, že spíše shoda okolností. V roce 1989 jsem zahájil dvouleté postgraduální studium v Praze. V následujícím roce začaly probíhat nevídané změny ve společnosti, a především v ekonomice. Mnoho lidí začalo uvažovat, co bude dál. Při cestách do školy a odpoledních procházkách Prahou jsem sledoval nespočet nových ekonomických aktivit, především mě pak zaujali stánkoví prodejci knih a časopisů. V prodeji se začaly objevovat knihy do té doby zakázané nebo takzvaně podpultové. Byl o ně obrovský zájem. Má manželka ráda četla a v podniku se starala o podnikovou knihovnu. Navrhl jsem jí, zda by nechtěla prodávat knihy, a padlo rozhodnutí, že zařídím živnostenský list. Vystál jsem jej ve frontě u budovy soudu na Pankráci. A protože já jsem se spíše zajímal o rockovou hudbu (Led Zeppelin, Deep Purple, Uriah Heep, Slade apod.), vystál jsem ještě jeden další (tehdy musel být ŽL samostatný, neboť se jednalo o vázanou živnost). Do pronájmu se nám podařilo získat bývalé knihkupectví U Matoušků, dnes Orion Luxor. Majitelka domu chtěla z úcty k prarodičům zachovat prodej knih. Prodejnu jsme otevřeli v dubnu 1992 a spolu s manželkou pracujeme v oboru již 28 roků! Máme vyváženě rozdělenou sféru vlivu, v zaměstnání vládnu já, doma manželka ?
Máte nějakou vtipnou historku o tom, co se vám na prodejně přihodilo, nějakou perličku, o kterou se s námi můžete podělit?
V době, kdy se dobře prodávaly kazety do magnetonů (zní to jako začátek historického románu), k nám pravidelně po dobu několika let chodila nakupovat jedna paní. Bydliště měla nedaleko, tak asi proto chodila oblečená na nákupy v „moderních“ modrých vytahaných teplácích. Začali jsme jí říkat „paní Tepláková.“ Do hudebního oddělení k nám nastoupila čerstvá absolventka střední školy Marcela. Návštěvy paní Teplákové se pro ni staly samozřejmostí. Jednoho dne se stalo, co se stát muselo. Marcela familiárně oslovila zákaznici: „Paní Tepláková, tu kazetu nemáme, ale já vám ji objednám.“ Chudák paní nevěděla, jak zareagovat, a odešla. Po jejím odchodu propuklo osazenstvo v bujarý smích. Samozřejmě kromě Marcely, která nechápavě koukala, co se děje. Po sdělení, že paní Tepláková se nejmenuje paní Tepláková, a její jméno vlastně neznáme, vypadala chudák holka jako bílá paní?
Děkuji za rozhovor a všechny čtenáře zvu k návštěvě Tábora.
Ivana Oberhofnerová