V knihách Františka R. Krause se otevírají brány zmizelé židovské Prahy a mnohých neprávem zapomenutých příběhů. O svém otci a jeho knihách pohovořil jeho syn JUDr. Tomáš Kraus.
V létě 2019 jste nabídl nakladatelství Cattacan rukopisy vašeho otce k novému vydání. Proč jste se pro tento projekt rozhodl?
Nápad se rodil postupně. Nejprve jsem chtěl vydat rukopisy, které čekaly celá desetiletí u mě doma, aby mohly vyjít. Ve spolupráci se Stáňou Findejsovou z Cattacanu jsme je digitalizovali a k takto získaným povídkám jsme přidali další texty, které vycházely v padesátých a šedesátých letech v různých novinách a časopisech a znal jen úzký okruh čtenářů. Soubor jsme pak rozdělili na dva tematické okruhy – svět starého židovského města pražského a příběhy s tematikou holocaustu. Tak vznikla první úspěšná publikace Povídky ze Svrabové čtvrti. Teď pokračujeme autobiografickým souborem z doby Terezína a Osvětimi, který vyšel těsně po válce pod názvem A přiveď zpět naše roztroušené…, ale neopustili jsme záměr vydat i další, neznámé povídky. Takhle vznikla myšlenka postupně vydat vše, tedy i další knihy, které za tátova života sice vyšly, ale v okleštěné cenzurované podobě.
V jakém stavu byly původní rukopisy?
Byly na starém dřevnatém papíru. Pamatuju si, jak je táta psal na svém psacím stroji značky Continental. Nedávno si jeden kamarád vzpomněl, jak se klapání stroje od rána do večera ozývalo ve Starých Splavech, kam jsme jezdili každý rok na prázdniny. Texty od té doby nikdo nezpracoval, a tak mě napadlo, že by to teď v době digitalizace mohlo jít.
Kolik knih by mělo v rámci tohoto projektu vyjít a čeho všeho se budou týkat?
Pokud bychom chtěli vydat opravdu vše, bylo by to pět reedicí, jeden nevydaný román a asi dalších pět povídkových souborů, včetně fragmentu filmového námětu Tvář číslo 5, který sice Barrandov použil, ale bez uznání tátova autorství. Z už publikovaných knih je to především román David bude žít, jenž vyšel po komunistickém převratu v roce 1949, ale táta ho psal dávno předtím, a původně ho věnoval Janu Masarykovi, jakožto velkému podporovateli sionistické myšlenky. Dobová cenzura však zcela změnila závěr knihy, takže doufám, že se mi podaří najít původní text s tátovým zakončením.
Obě již vyšlé knihy jsou doprovázené ilustracemi Ivana Bukovského. Kde vznikl nápad na spolupráci s ním?
Ivan Bukovský, jeden z nejuznávanějších současných malířů, je syn tátova přítele, s nímž prošel celou anabázi z Prahy do Terezína, Osvětimi a dalších nacistických lágrů. Je zcela logické, že v jejich přátelství my dva pokračujeme a naše spolupráce má tak nádech mystické osudovosti.
A dostanou prostor i dokumentárněji laděné texty?
Ty povídky vlastně dokumentárními texty jsou. Svět, jak vyvstává čtenářům před očima, působí sice plasticky, ale často až nereálně, někdy příliš romanticky, jindy naopak příliš drasticky. Jenomže takhle se to všechno doopravdy odehrálo, postavy jsou skutečné, místa a situace také, jsou to vlastně reportáže. Kvůli využití Ivanova artového provedení jsme však neměli místo na bohatou dokumentaci, která by doprovodila starou Prahu, Terezín i další místa. Díky tomu vznikl nápad na další knihu, která by se zaměřila na faktografii povídek, a doložila by ji dobovými fotografiemi, medailonky postav, topografií popisovaných míst atd.
Povídky se Svrabové čtvrti popisují svět a život zaniklého Josefova. Máme dnes šanci se po oněch místech projít, nebo jsou zcela ztracena?
Obávám se, že jsou ztracena. Alespoň v té podobě, v jaké je táta popisuje. Můžeme se samozřejmě projít po Maiselově ulici a okolí a obdivovat krásu starých synagog, které jako zázrakem přečkaly nacistické řádění, a měly tak větší štěstí než většina těch, kteří se sem chodili modlit. Ale už neuvidíme krámky a vývěsní štíty, nepotkáme pány a dámy v honosných róbách, ani otrhané nuzáky či party ukřičených kluků. Natož abychom strčili nos do nějaké té putyky či dokonce vykřičeného podniku, kterých tu bylo dost. Tomu učinila přítrž nejdříve asanace, ale pak především holocaust. A léta komunismu se podepsala i na současné podobě kdysi vyhlášené, tzv. Páté čtvrti. V čase se tedy přenést nemůžeme, ale bude určitě dobře, když si při procházkách dnešním Starým městem alespoň uvědomíme, že jdeme místy, kde kvetl jedinečný a neopakovatelný způsob života, genius loci a fenomén, který ve světě neměl obdoby.
Druhý svazek souborného díla A přiveď zpět naše roztroušené… je jiný. O čem pojednává?
Je to soubor povídek a črt, které chronologicky popisují autorovo putování nacistickými koncentráky, od deportace do Terezína až po útěk z pracovního tábora a příjezd do již osvobozené Budapešti. To, v čem je tohle literární svědectví unikátní, jsou líčení osudů různých lidí, od významných či slavných osobností, až po neznámé „hrdiny“. Je to svým způsobem pomník těch, na něž by se nemělo zapomínat.
Vyprávěl vám tatínek své zážitky z druhé světové války?
Ani ne, snažili se mě s mámou těch traumat ušetřit. Byl jsem ostatně ještě dítě, táta umřel, když mi bylo třináct. Ale i dítě pochytí různé věci, třeba i z vyprávění dospělých, když se baví mezi sebou či s přáteli. A tam se ta tragická témata samozřejmě probírala dost často.
Jak je možné, že se František R. Kraus dosud nedostal do učebnic? Proč jeho knihy nevycházely již za jeho života?
Československý komunistický režim byl zprvu – v souladu s tehdejší sovětskou politikou – zastáncem vzniku židovského státu na Středním východě, protože předpokládal, že se Izrael stane socialistickou zemí. K tomu ovšem nikdy nedošlo, a tak se od padesátých let zcela otočil politický kurz, „přáteli“ se staly arabské státy v čele s Egyptem. Vnitropoliticky došlo k otevřeně antisemitským čistkám, nejen během procesu s Rudolfem Slánským. Vše židovské bylo zakazováno a tabuizováno. Kvůli tomu byly redakce tehdejších nakladatelství, přestože v nich měl táta mnoho přátel, nuceny knihy odmítat. Bariéru trochu nalomilo Pražské jaro a několik předcházejících let, ale toho se táta už nedožil. Proto se také nedostal do žádných učebnic a slovníků, a já doufám, že teď tuto mezeru zaplníme právě vydáním jeho souborného díla.
Jaké knihy baví vás osobně? Zajímáte se rovněž o židovskou tematiku?
Mám dost široký záběr, dávám přednost literatuře faktu, ale nepohrdnu ani dobrým historickým románem. Knihy s židovskou tematikou tvoří převážnou část mojí poměrně rozsáhlé knihovny. Musím přiznat, že se knihy vrší i mimo pracovnu. K tomu mám, jakožto bývalý jazzový aktivista a pracovník Supraphonu, bohatou kolekci hudebních nahrávek a hodně DVD s oblíbenými filmy. Takže u nás už není moc místa na nové přírůstky.
Děkuji za příjemný rozhovor a budu se těšit na další knížku vašeho tatínka.
Helena Herynková
JUDr. Tomáš Kraus je tajemníkem Federace židovských obcí a dědicem autorských práv rukopisů svého otce Františka R. Krause. V roce 2019 se rozhodl pustit do rozsáhlého projektu a díky znovu vydání otcových knih představit jeho dílo a osobnost českému čtenáři.
Spisovatel a novinář František R. Kraus byl hrdým souputníkem takových literárních velikánů, jakými byli Franz Kafka, Max Brod, Egon Erwin Kisch či bratři Čapkové. Kraus čtenářům ve svých knihách zjevuje svědectví o zmizelém světě židovské Prahy či reportážním způsobem vypráví o zážitcích z válečných let 1939-1945. Přesto se o něm v učebnicích literatury nedočtete, což hodlá nový projekt vydávání jeho knih napravit.
Napsat komentář