Tereza se na sklonku třicítky znovu ocitá na startovní čáře, ale svých snů se nehodlá vzdát. Místo aby budoucnost plánovala, nechá se vést intuicí. Narychlo sbalí svůj život do pár kufrů a se svým mužem Johnem Erikem se přestěhuje z poklidného Osla do pulzující Prahy. Obstojí jejich pohodový skandinávský přístup v džungli českého byznysu? Řada nečekaných zkušeností je dovede až za poznáním, že jestli něco vážně chtějí, musejí brát překážky jako výzvy.
Nová kniha Karamelová džungle představuje autorku Terezu Salte v další životní etapě, kdy startuje v Čechách podnikání, nyní úspěšnou agenturu zaměřenou na influencery s názvem Elite Bloggers, a o mateřství. Motivační kniha o osobním rozvoji, z níž vám přinášíme ukázky:
Dva šálky silné kávy mi dodaly odvahu jít pozdravit Laugu. Div jsem se jí nepoklonila až k těm roztodivným tkaničkám. Došlo na to, proč jsme přišli. Aniž jsme věděli, jak se dělá elevator pitch, jeden takový jsme tady předvedli. Trochu krkolomný, ale byl to náš první. Po něm následovalo něco, co si představuju jako islandskou herdu do zad. Její „Go for it!“ mi ještě dneska zní v hlavě. A tím to vlastně tenkrát všechno začalo.
Cestou domů jsme si sedli do podniku, kolem kterého jsem denně chodila z práce. Snila jsem o tom, že tam jednou zajdeme a ochutnáme pivo z jejich mikropivovaru. Měli tam pár stolů, uprostřed nichž hořel oheň na vyhlazených oblázcích, a my měli ten večer štěstí, že nás k jednomu usadili. Pozorovali jsme plamínky, které se vrtěly do jazzových variací, i byznysmeny, kteří se sice nevrtěli, ale odkládali kufříky a rozvazovali kravaty. Jako kdyby to byl nějaký rituál. Říkala jsem si v duchu, jestli jednou budeme jako oni. Jestli si k tomu pivu taky jednou budeme moct objednat i tapas jen tak na chuť a nebude to znamenat, že další týden nebo dva budeme na suchých těstovinách. Svědivej pocit dobrodružství mě bavil a děsil zároveň.
S notnou dávkou kuráže, kterou jsme asi vysrkli z naleštěné sklenice na tenké noze, jsme ten večer zaregistrovali webovou adresu elitebloggers.cz, objednali letenky do Prahy a zavolali našim nejbližším, že se stěhujeme. Za dva týdny. Protože když už, tak už.
********
Nad Operou se začali hádat racci, nebe zešedlo a do tváří mi šlehal vítr, který doplňoval dramatičnost situace. Ze dveří kafebaru Pascal totiž právě vycházela blondýnka. Stékaly jí slzy a na tvář malovaly mapy. Vypadala statečně a křehce zároveň. Za rohem si sedla na bobek a někomu volala. Asi mámě. Že život na severu je a bude drsnej. Bodlo mě u srdce a zrychlila jsem. Kousek opodál, u květinového trhu, který jsem milovala, jsem zamávala prošedivělému staříkovi, který mi rád od cesty přidal huňatou hortenzii. A na staré bárce tentokrát nebyl rybář, od kterého jsme čas od času kupovali čerstvě vylovené krevety na nedělní sendvič s citronovou majonézou. Asi si zašel na pivo.
Viděla jsem tolik úsměvů, ledových káv na dřevěném molu, polibků do vlasů a momentů, které si chci navždycky pamatovat. A viděla jsem také ty, na které bych nejraději zapomněla. Holku, která po nekonečné směně v kavárně nasáklá kávovým odérem kulhala večer na tramvaj a bolestí málem omdlela. Nekonečné obejmutí od mojí Baru, když mi s manželem přiletěli říct, že máma umřela, ale zatím nic neřekli. A ten strach mísící se s odhodlaností, když mě vyhodili z práce a já netušila, co bude dál, a vyběhla do upršeného odpoledne.
Projíždět minulostí mě bavilo čím dál tím víc. Bylo to moje rozloučení s Oslem, rozloučení, na které jsem zdaleka nebyla připravená. Stalo se to nějak až příliš rychle. Spontánně. Neplánovaně. Za pár dní jsme se měli stěhovat do Prahy a já si vážila každé hodiny tolik jako nikdy předtím. Oslo se pro mě stalo domovem. Trvalo to ale pár let, než jsem si ho zamilovala. Teprve fakt, že ho opouštím, mi všechnu tu nostalgii naservíroval ve dvojité dávce přímo do srdce a mysli.
V Oslu jsem možná i trochu zmoudřela a severský život mě obouchal. V Oslu jsem našla lásku a obrovskou touhu sdělovat světu, jak se poprat s tím, co není úplně ideální a podle mých představ. V Oslu jsem našla přátele, kteří mi přirostli k srdci. Především jsem ale našla sama sebe.
Našla jsem holku, která pro svoje velké sny otočí vesmír.
Tereza Salte vyhrála se svým blogem ocenění Czech Blog Awards. Na Instagramu ji sleduje přes 53 000 fanoušků. Její prvotina Šlehačková oblaka (2017) byla komerčně velmi úspěšná.
Napsat komentář