Růže bílá, černý les byl závan čerstvého vánku v moři historických románů. Novinka Najdi Rebeccu opět boří zažitá klišé.
Příběhy z druhé světové války čtenáři milují, to není žádné tajemství. Irský spisovatel Eoin Dempsey ale dokázal, že nemusí jít jen o srdceryvné dojáky, které ze čtenáře ždímají slzy stůj co stůj.
Loňský bestseller Růže bílá, černý les se sice odehrává během nejtemnějších okamžiků 20. století, ale ani zdaleka to není typický válečný příběh. Připomíná spíš komorní drama dvou lidí, kteří se vzájemně oťukávají, aby zjistili, zda si můžou věřit. Gestapo má totiž oči a uši všude a Třetí říše své odpůrce nemilosrdně trestá…
Příběh čtenáře nadchl napínavým dějem. V knize není jediné hluché místo a příběh ubíhá zběsilým tempem. Historické okolnosti, motivy postav, všechno se dozvídáme za pochodu a to je nepochybně část úspěchu. Kniha se vyšplhala na žebříčky bestsellerů po celém světě a už se připravuje filmová adaptace.
Obrovský úspěch Eoina Dempseyho trochu zaskočil. Irský autor, momentálně žijící ve Spojených státech, přiznává, že ho nadšené ohlasy motivovaly k napsání dalšího příběhu. Kniha Najdi Rebeccu, která nedávno vyšla česky, také boří zažitá klišé a její příběh z prostředí koncentračního tábora se od jiných výrazně liší. Namísto beznaděje a smutku čtenář zažívá spíš pocity vzrušení a bušícího srdce. Hlavní hrdina se totiž vydává za důstojníka SS, aby přímo v černém srdci Třetí říše Osvětimi našel svou dívku.
Eoin Dempsey má zkrátka rád, když jeho hrdinové nečekají na smrt a rozhodnou se zlu vzdorovat. Psaní každé knihy předchází pečlivé sbírání materiálů a studium historických pramenů. Jak sám říká, dějepis ho vždycky bavil a při psaní historických románů může své znalosti naplno využít.
Druhá světová válka je období, které čtenáře láká a ještě zřejmě dlouho lákat bude. V posledních letech se ovšem vyrojila spousta příběhů, které jsou psané jako přes kopírák. Je proto osvěžující dostat do rukou knihy, které mnohokrát zpracované téma využívají novým, neotřelým způsobem.
Romány Eoina Dempseyho takové rozhodně jsou.
Radek Blažek
