Kristýna Bábková je herečka a dabérka, která se s příchodem ratolestí rozhodla zkusit něco nového. A tak napsala kuchařku pro děti, které se chtějí nejen ometat v kuchyni, ale i samy vařit. Jak nápad vznikl a proč se Kristýna rozhodla právě pro kuchařku pro děti, nám prozradila v rozhovoru.
Kristýno, chtěla jste být odmala herečkou?
Nechtěla. Chtěla jsem být veterinářka nebo květinářka.
Jak a kdy jste s hraním začínala?
Moje teta se strejdou měli dabingové studio a já tam od 8 let občas něco namlouvala. Když mi bylo asi třináct, dabovala jsem kreslenou husu. A jeden kluk, co daboval želvu, zrovna oslavoval, že se dostal na konzervatoř. Vůbec jsem nevěděla, co to je, myslela jsem si, že je to nějaké učiliště na výrobu konzervovaných potravin. Nikdy mě nenapadlo, že se dá herectví studovat. Ale když jsem zjistila, že to opravdu jde, byla jsem nadšená a přihlásila jsem se na tu konzervárnu taky. A pak už jsem jen hrála.
Vzpomínáte na nějakou roli, která vás nejvíce ovlivnila, poznamenala?
Na roli ani ne, to spíš na lidi. Třeba na principála Komorní činohry Jirku Bábka, kolegyně Ivanku Machalovou a Dianu Šoltýsovou, nebo režiséra Martina Vokouna. Jestli jsem se herecky někam posouvala a získávala nějaký tvar, pak díky těmto lidem. Pracovat s nimi mě vždycky těšilo a viděla jsem v tom smysl.
Mimo divadelních rolích máte na kontě i mnoho dabingových zářezů. Baví vás dabing? Je zajímavé proměňovat se hlasově v celou řádku jiných lidí?
Bavil mě. Teď už ho moc nedělám. Byla to zábava, ale někdy i docela dřina. Ona není žádná sranda tři hodiny v kuse pípat fistulí jako kreslené kuřátko. (smích) Pak jsem občas z toho studia šla a vnitřně křičela „Shakespeare! Shakespeare! Shakespeare!“, abych měla alespoň vzdálený pocit seriózní dramatické umělkyně. K pěknému filmu jsem se dostala jen svátečně, ale zase to pak byla pěkná práce, která mě motivovala toho nenechat.
Kde vás můžeme v současné době vidět?
Jejda to už možná ani nestihnete. 9. března hraji v Komorní činohře na nějakou dobu svoje poslední představení s názvem Neslušní. Dávám si od hraní pauzu na neurčito. Pohltily mě knížky a taky krásná práce asistenta pedagoga ve školce Lipka.
V roce 2011 se vám narodil syn František a odešla jste z angažmá v Plzni. Vyhovuje vám víc zůstat s dětmi na volné noze?
Na volné noze jsem byla s dětmi dohromady 6 let. Po Františkovi se mi narodila ještě dcera Antonie. Bylo to pro mě velmi náročné období. Neumím si představit, že bych ho zvládla při pevném angažmá v divadle. Bez manžela a rodiny bych nemohla pracovat vůbec, za moc jim vděčím. Té práce ale nebylo mnoho, nadchlo mě být mámou, takže jsem se dětem snažila hodně přizpůsobit. A mám to tak pořád. Jsou na prvním místě.
A pak jste se vrhla na vaření s dětmi a kuchařku. Kde vznikl nápad napsat právě kuchařku pro malé kuchtíky?
Moc ráda tvořím a vařím. Je to můj způsob meditace. Háčkování, kreslení, dřevo, korálky, ale také dorty nebo koláče. Děti mi párkrát dělaly snídani, třeba nějaký koktejl. Bylo to ale většinou trochu nestravitelné a ráno se to nalačno těžce pilo. (smích) Tak jsem Frantovi nakreslila recept, jak se ten banánový koktejl dělá správně, a mělo to úspěch. A z toho nakonec vznikla celá knížka Mňam! Mami, dneska vařím já.
Pomáhají vám děti v kuchyni rády i teď?
No jasně, a nejen to. Už párkrát obstaraly sobotní oběd. Ale samozřejmě spoušť je okolo toho neskutečná, to nebudu lhát. Považuji se celkem za otrlou, ale přiznávám, že jsou dny, kdy ani já na ten binec nemám nervy a kuchyň jim zkrátka nepronajmu. Na takovou rozsáhlou akci musí být příznivá rodinná konstelace.
Vymýšlejí vlastní recepty?
Ano. Ale naštěstí jsou to zatím pouze kreslené výmysly. Snažím se být šetrná a nerada vyhazuju ingredience. Když tedy uznám nějaký jejich nápad jako nepoživatelný, vůbec ho nevaříme. Takzvaně neprojde redakční radou. Ty zajímavé si naopak schováváme a postupně je zkoušíme.
Knihu jste si sama rovněž ilustrovala. Přemýšlela jste třeba nad dětskou ilustrovanou knížkou?
Přemýšlela, ale zatím mě bohužel právě nenapadlo téma, o němž bych psala.
A když zrovna nehrajete, nevaříte ani nepíšete, co vás baví? Čtete ráda? Jaká knížka vám právě leží na nočním stolku?
Čtu ohromně ráda! Poslední knížka, ze které jsem byla nadšená, byl Medvědín od Fredrika Backmana. Ale na nočním stolku mi teď leží rozečtená kniha o teorii typu Nejsou stejné od Šárky Mikové. A za ní ve frontě poslední Remarque, kterého jsem ještě nečetla, kniha Nepřítel.
Děkujeme za rozhovor a doufáme, že si brzy s dětmi uvaříme další vaše recepty.
Helena Herynková
