Autogramiáda Emira Kusturici

Významný, oblíbený a charismatický srbský filmový režisér, pro jehož
dílo je charakteristická múzičnost, podmanivý temperament, hluboká
citovost a tajemná vizualita, vystudoval pražskou FAMU pod vedením
Otakara Vávry. Do filmového světa se uvedl kvalitními studentskými
snímky Guernica, Jedna část pravdy a Podzim.

O svém dětství a osobních problémech natočil trojici autobiograficky inspirovaných děl: nostalgickou komedii Vzpomínáš na Dolly Bell? O
trýznivém dospívání mladíka v Sarajevu 60. let, který se musí
vyrovnávat s první láskou i smrtí svého otce alkoholika, film o rivalitě
dvou mužů ve vztahu k jedné ženě Otec na služební cestě nominovaný na Oscara a mistrovskou baladu z cikánského života Dům k pověšení, za kterou získal na MFF v Cannes Cenu za režii.

Na začátku 90. let 20. století natočil v USA oceněný film Arizona Dream a následně přišel na řadu jeho nejnáročnější projekt Underground
zachycující poválečné dějiny Jugoslávie až do jejího krvavého rozpadu.
Svým nostalgickým vyzněním byl však tento snímek v následnických zemích
Jugoslávie přijat s rozpaky, což vedlo Kusturicu k prohlášení, že
přestává točit filmy.

Své rozhodnutí naštěstí změnil a po třech letech uvedl úspěšnou cikánskou burleskou Černá kočka, bílý kocour.
Díky soundtracku k tomuto filmu se proslavila i srbská kapela No
Smoking Orchestra, v níž Kusturica hraje se svým synem Striborem.
Následovaly snímky Život je zázrak, Neviditelné děti a Závěť.

Emir Kusturica se narodil v rodině bosenských muslimů, ale jeho otec
se později jako mnoho Jihoslovanů v té době zřekl víry, aby se stal
komunistou. Emir sám v roce 2005 konvertoval na pravoslaví a přijal
druhé jméno Nemanja.